Náš školní výlet jsme zahájili 6. května na vlakovém nádraží ve Svobodě nad Úpou, kde jsme se sešli za onoho chladného slunečného rána, abychom se vypravili na společnou cestu zážitky, kulturou a příjemným strávením našeho času.
Poté, co jsme se všichni shromáždili, jsme nastoupili do přímého vlaku směr Hradce Králové a vychutnali jsme si klidnou cestu. Na nádraží v Hradci Králové jsme si stanovili několik minut na případný nákup pití a potravin a na to dojít si na toaletu. Pak už nám nic nebránilo pěšky se ubírat tímto krásným městem, abychom po několika minutách stanuli před majestátním Muzeem východních Čech, kde jsme měli objednanou komentovanou expozici Město českých královen. Po úhradě vstupného se nás ujala paní průvodkyně a velmi pěkně se nám věnovala – nastínila nám dobu, ve které město Hradec Králové vznikalo z pohledu společnosti i architektury. Měli jsme také možnost vyzkoušet vrstvení dobových oděvů, ale také různé interaktivní doplňky expozice jako např. dostavění chrámu, nasvícení památek 3D modelu města nebo interaktivní tvorbu iniciál. Pořádnou teambuildingovou výzvu pro nás představovalo společné skládání 3D věže s klenbou za pomoci dřevěných dílků. K našemu velkému překvapení se ji podařilo vystavět, a viděli jsme tak, že když se snažíme a spolupracujeme, tak se můžeme dočkat i pěkných výsledků. Následně jsme se vypravili na Velké náměstí, které jsme si prošli, abychom pak kolem Bílé věže došli až k bráně katedrály Sv. Ducha, která sice byla zavřená, ale pohled prosklenými dveřmi a hlavně zvenku na celou stavbu byl i tak úchvatný. Pokračovali jsme přes hrací schody na Bono Publico a pak jsme podél původních i zrekonstruovaných hradeb přešli do Jiráskových sadů, kde jsme se radovali z krásy přírody kolem nás a kde jsme i pojedli. Po obědové pauze jsme zamířili parkem až k soutoku Labe a Orlice a čas tam strávený nám zpestřili i kačeři a nutrie na břehu řeky. Z Jiráskových sadů jsme se vypravili kolem kostela Sv. Mikuláše přes most až k budově univerzity a poté již zpět městem k nádraží. Před nástupem do autobusu byl ještě čas na zmrzlinu, malinovku, nebo jen posezení. O něco později nás autobus dovezl na náves Bělče nad Orlicí, odkud jsme pěšky doputovali až do cíle naší cesty, do Tábora J. A. Komenského, kde jsme se posléze ubytovali v prostorných chatkách a odkud jsme se vypravili na průzkum kempu i okolí. Cestou jsme objevili menší rybník schovaný v kotlině mezi písečnými dunami. Na místě jsme uspořádali dobrovolnou soutěž o co nejdelší hod kamenem. Většina se hezky zapojila a hody některých byly vskutku obdivuhodné. Pak už jsme se odebrali zpátky do kempu, kde na nás čekala večeře v místní jídelně. Po večeři nastal prostor pro míčové hry, aktivita v týmech – navrhování netradičních (ale přiměřených) úkolů, jejich zápis na papír, předání druhému týmu a s pomocí hracích kostek i jejich plnění. Asi netřeba dodat, že zejména poslední zmíněná aktivita nám přinesla chvíle legrace a dobré nálady. Následně, již za tmy, proběhla příprava a uskutečnění naší stezky odvahy s úkoly a o něco později její vyhodnocení a celková bilance toho dne; co nás potěšilo. Bylo toho celkem hodně, což je dobře. Pak již stanovení budíčku, nastínění harmonogramu na ráno a po dlouhém dni i večerka. Ráno jsme vstali, došli jsme si do jídelny na snídani a poté jsme si dobalili věci, uklidili jsme si chatky, zamkli jsme a šli jsme odevzdat zapůjčený míč, ložní prádlo a především klíče. Poděkovali jsme a vypravili jsme se na naši cestu do Bělče nad Orlicí, odkud nás autobus odvezl do Hradce Králové a z Hradce Králové poté přímý vlak do Svobody nad Úpou, kde byl náš školní výlet ve středu 7. května něco málo před 13. hodinou zdárně zakončen. Myslím, že školní výlet nám nabídl řadu pěkných chvil, na které můžeme, budeme-li chtít, rádi vzpomínat.
Mgr. Zuzana Boušková, Ing. Jan Valášek a žáci třídy 7. B
