Ve čtvrtek 9. května se žáci třídy 7. A vydali v rámci předmětu český jazyk na exkurzi do Malé Úpy, aby se v rámci projektu „Po stopách Marie Kubátové“ vydali na trasu zdejší Pohádkové stezky.
Po příjezdu do Malé Úpy nás čekal na autobusové zastávce Matěj Hemelík z 8. A, náš zkušený a krajem znalý průvodce Malou Úpou. Zavedl nás k Pomezní boudě, ve které nás přivítali manželé Hemelíkovi. Všichni žáci obdrželi brožurku s mapkou a políčky pro překreslení plastických ornamentů na každém zastavení Pohádkové stezky, na jejíž realizaci se podílela paní Hemelíková, úzce spolupracující se známou českou spisovatelkou Marií Kubátovou. Naučná stezka zahrnuje deset zastavení na 17 kilometrech a my měli jen tři hodiny do oběda a odjezdu autobusu. Nebylo tak v našich časových možnostech obejít stezku celou a za zakreslení všech stanovišť získat tzv. "Maloúpský pohádkový groš“. Manžely Hemelíkovými nám ale bylo přislíbeno získání groše za sedm překreslených ornamentů. Zároveň dostali žáci možnost ve skupinách získat jedničku prostřednictvím pracovního listu s otázkami, jejichž cílem bylo ukázat, jak Marie Kubátová čerpala náměty ke svým pohádkám z krkonošské lidové slovesnosti. Žáci se mohli četbou pohádek dovědět mnohé o Krkonoších, o tom, jak se v nich dříve žilo, mluvilo, pracovalo i bavilo.
V Pomezní boudě jsme se tak příliš nezdržovali a vydali jsme se za Matějem vstříc prvnímu zastavení s Cukrářskou pohádkou. Při četbě pohádky se žáci mohli například dozvědět, že se v Krkonoších pěstovala krmná řepa, které se říkalo dumlík a v čase nouze a neúrody se z ní vařila tzv. dumlíkovka či dumlovka. I na dalších zastaveních nás provázely Krkonošské pohádky Marie Kubátové, které žáci se zaujetím četli a odpovídali na otázky v pracovním listě. Zatímco jedni četli, jiní překreslovali ornamenty.
Cestou nás místy provázely krásné výhledy, třeba na naši nejvyšší horu se zbytky sněhu. Stoupali jsme lesní cestou ve svahu Lysečinského hřbetu, abychom vzápětí sešli prudkým klesáním k maloúpskému kostelu sv. Petra a Pavla. Překrásná krkonošská příroda se doplňovala s povídáním Marie Kubátové.
Čas rychle utíkal a u kostela nám již bylo jasné, že nezvládneme projít část cesty s posledními dvěma zastaveními v Eliščině údolí. Matěj nám tak vymyslel kratší cestu, kterou jsme i tak museli projít rychlejší chůzí. Cesta vedla převážně do kopce, a i když byli žáci již poměrně unavení, zvládli ji ujít rychle.
Celé dopoledne jsme měli krásné slunečné počasí, téměř pohlednicové. Nebem pluly bílé mraky, svěží horský vzduch nám plnil plíce. Občas nám bylo teplo, hlavně do kopce, častěji však chladno. Ideální počasí na výlet.
Zdravě unaveni horskou procházkou jsme dorazili do Pomezní boudy, kde nás již čekal výborný oběd. Všichni žáci obdrželi přímo z rukou Matěje za poctivé překreslení ornamentů pohádkový groš. Měli jsme mírné zpoždění, a tak jsme se brzy po obědě museli rozloučit s manžely Hemelíkovými. Matěj nás ještě vyfotil před Pomezní boudou a doprovodil nás na blízkou autobusovou zastávku, kde se s námi rozloučil.
Manželům Hemelíkovým patří velké poděkování za milou pohostinnost a poskytnutí skvělého zázemí pro naše putování a Matějovi za výborné vedení našich kroků krajinou, která je mu domovem. Za pohodový průběh celé exkurze patří též poděkování žákům třídy 7.A.
Mgr. Miroslava Schärfnerová a Bc. Kristýna Bartoňová