Dne 13. května 2024 se žáci třídy 8. A vydali ve stopách spisovatelky Boženy Němcové a jejího slavného díla Babička do České Skalice a do Babiččina údolí.
Po příjezdu vlakem do České Skalice jsme vyrazili k Muzeu Boženy Němcové a cestou se krátce zastavili u roubené budovy školy z 19. století, ve které Božena Němcová (dívčím jménem Barunka Panklová) absolvovala školní docházku.
Následně jsme pokračovali k samotnému muzeu. Jasně modrá obloha věštila slunečný den, když jsme vcházeli do budovy muzea, jež se nachází v bývalém Steidlerově hostinci U Bílého lva, v němž Božena Němcová, po sňatku s Josefem Němcem v roce 1837, měla svatební hostinu a v němž o dva dny později tancovala na bále během prvních Jiřinkových slavností. To se událo v krásném Jiřinkovém sále, ve kterém začala naše prohlídka muzea. Žáci obdrželi pracovní listy a všichni jsme se zaposlouchali do poutavého výkladu paní Terezy Šolcové, jež nás seznámila s mnohými zajímavostmi z historie muzea a ze života Boženy Němcové.
Vydali jsem se na prohlídku expozice muzea, která nám, především prostřednictvím informačních panelů, přiblížila nejen život a dílo první české spisovatelky, ale i období biedermeieru a dobu 2. poloviny 19. století, ve které spisovatelka žila a tvořila.
Na závěr prohlídky měli žáci možnost si zakoupit suvenýry v pokladně muzea, čehož mnozí rádi využili.
Před budovou muzea nastal čas na první svačinovou přestávku. Po svačině žáci dokázali svou pozornost pečlivě vyplněnými pracovními listy a převažujícími správnými odpověďmi. Další pracovní listy obdrželi žáci do skupin, které si sami vytvořili. Pracovní listy obsahovaly otázky a úkoly, jež byly vytvořeny vyučující dle tabulí naučné stezky Babiččino údolí.
Po pořízení společné fotografie se sochou Boženy Němcové od významné české sochařky Marie Uchytilové Kučové jsme se vydali k nedaleké naučné tabuli, na které žáci pátrali po tom, jakou významnou roli v životě Boženy Němcové sehrál blízký kostel Nanebevzetí Panny Marie. A dověděli se, že se v kostele spisovatelka vdávala za Josefa Němce.
Žáci, stejně jako v případě dalších naučných tabulí, vyhledávali informace velmi rychle, a tak jsme se brzy mohli vydat po červeně značené cestě rozpáleným městem do chladivého stínu stromů bývalé bažantnice, kde je čekala naučná tabule, jež podávala úvodní informace k Babiččinu údolí a seznamovala žáky se jménem smiřického lékaře a spisovatele Otakara Jedličky, tvůrce názvu „Babiččino údolí“ pro část údolí řeky Úpy mezi Českou Skalicí a Havlovicemi.
Díky teplu někteří žáci již na začátku cesty byli skoro bez pití, a tak velmi vhod přišla místní studánka s výbornou a příjemně studenou vodou, kterou jsme si nabrali do lahví.
Na naučné tabuli na okraji ratibořického zámeckého parku pátrali žáci po jméně vévodkyně Kateřiny Vilemíny Zaháňské, která se stala inspirací pro postavu paní kněžny v románu Babička. Po společné fotografii před empírovým průčelím zámku jsme zamířili k zámeckému skleníku a další naučné tabuli. Žáci se začetli do zajímavého povídání, ve kterém zjistili překvapivou informaci o tom, že stojí na místě, kde stávalo původní panské bělidlo, ve kterém bydleli Panklovi i s Barunčinou milovanou babičkou po svém příjezdu v létě roku 1820.
Vysoká zeď bývalé kuchyňské zahrady nás zavedla k Rudrovu mlýnu. U mlýna nás čekala další naučná tabule a hledání odpovědí. Zatímco jedni hledali informace, druzí odpočívali na blízkých lavičkách. Nesměla chybět společná fotografie žáků před známým sousoším „Babička s dětmi“ od akademického sochaře Otto Gutfreunda.
Cíl na půli cesty byl nedaleko. Zavedl nás k němu náhon. Staré bělidlo a přilehlá budova prádelny. A také Viktorčin splav na řece Úpě, který vlastně není tak docela Viktorčin. Ten, ke kterému skutečná Viktorka chodila, už neexistuje. A své dítě nesvěřila vodám Úpy, ale Žebrácké rokli kousek od svého domova – Červené Hory. To vše se žáci dočetli na poslední naučné tabuli kousek od splavu.
U Viktorčina splavu žáci odevzdali vyplněné pracovní listy. Skončila práce, a tak byl čas na zábavu. Řeka lákala k osvěžení, nedalo se odolat. Sundali jsme obuv a ponořili jsme své nohy do chladivé náruče Úpy. U řeky s námi chvíli trávili turisté, kteří se velmi zajímali, odkud jsme, jelikož byli překvapeni, jak jsou žáci slušní a hezky všichni zdraví.
Čas nám rychle utíkal a už jsme tak nějak tušili, že nechceme, aby výlet za tak krásného dne skončil příliš brzy.
Od Viktorčina splavu jsme se vydali na zpáteční cestu k vlaku. Opět jsme procházeli kolem Rudrova mlýna, kopírovali jsme tok řeky a následně přivaděče vody z Úpy do vodní nádrže Rozkoš.
Cestu na vlak nám zpestřila velmi příjemná zastávka u stánku se zmrzlinou a dalším občerstvením v obci Zlíč. Posezení ve stínu, spoustu dobrot v nabídce a najednou nám už nevadilo, že si budeme muset nechat ujet už druhý spoj po plánovaném odjezdu z České Skalice.
Na nádraží jsme dorazili dvacet minut před odjezdem vlaku. Krásný čas, který jsme všichni využili k odpočinku na nástupišti.
Celá exkurze se vyznačovala velmi pohodovým průběhem, kdy žáci načerpali zajímavou formou mnoho nových informací o Boženě Němcové, avšak zároveň jsme si všichni, žáci i pedagogický doprovod, plně užili krásný den a nechtělo se nám vracet domů.
Tímto způsobem bychom tak rády poděkovaly všem žákům 8. A za pohodový průběh celé akce.
Mgr. Miroslava Schärfnerová a Mgr. Zuzana Boušková
